Počítač je pro někoho jako nejlepší kamarád. Abych se přiznala, tak já také bez počítače opravdu být nemohu. Sice počítač pro mě není vůbec nejlepší kamarád, ale baví mě to na něm, protože já jsem vlastně s počítačem. Už jsem se narodila, jak jsem se narodila delší dobu po přelomu tisíciletí. A to znamená, že právě v té době už téměř každý měl doma počítač. My jsme doma v té době měli už dva počítače, jeden byl počítač pro nás pro děti a druhý počítač byl právě pro dospělé, a to pro moji maminku a tatínka. Já vím, že v té době ještě třeba někdo neměl vůbec žádný počítač nebo mobilní telefon.

Natož, aby měl třeba někdo tablet anebo notebook, tohle tedy už vůbec nebylo. To bylo až později. Vzpomínám si, že jsem ke svým patnáctým narozeninám dostala právě opravdu krásný, veliký notebook. Byl to krásný velký herní notebook, přesně takový, který jsem si přála. Musím říct, že moje mladší sestra mi ho záviděla, ale co jsem měla dělat, jak jsem si ho přála už několik let, a proto ke svým narozeninám jsem ho dostala, ani nevíte, co to pro mě znamenalo. Potom ale rodiče řekli, že aby měli doma klid, že bych se také měla podělit s mou sestrou.

Abych jí také někdy půjčila notebook anebo mobilní telefon, akorát mobilní telefon byl zase pouze můj, protože na něj jsem si našetřila peníze na mobilní telefony jsem si našetřila z toho, když jsem dostávala kapesné. Tak nechápu, proč bych ho měla půjčovat někomu, komu nechci? Navíc moje sestra byla ještě opravdu hodně malá a vzpomínám si, že mi kdysi také rozbila panenku a chodícího elektronického pejska, tak ať se mi potom nikdo nediví, že jsem ji nechtěla půjčit svůj mobilní telefon, na který jsem si našetřila ze svého kapesného. Notebook jsem jí nakonec půjčila, ale nerada. Nakonec to ale dopadlo tak, že sestra byla neodbytná, tak jsem jí ho musela půjčovat pravidelně.